Navigace

Obsah

ŘIDIČI, CYKLISTÉ, CHODCI U ŘEKY – POZOR!!Přejeté mládě užovky podplamaté - rok 2020 pod školou

POMOZTE CHRÁNIT KRITICKY OHROŽENOU UŽOVKU PODPLAMATOU!

 

 

 

Pomalu začíná období, kdy se užovky podplamaté snaží dostat k vodě. Můžete je vidět na stezce na břehu podél Vltavy od Troje až po Dolánky. Svým zbarvením a kresbou připomínají zmije, ale jsou to neškodní hadi.

Mláďata se v dubnu vydávají na svou první a často i poslední cestu. V některých místech je pro ně totiž téměř nemožné dostat se k vodě. Podle zpráv Spolku pro ochranu přírody a krajiny obce Husinec bylo na uvedené stezce mezi Řeží a Trojou nalezeno 208 mrtvých užovek, z toho 90% tvořila mláďata. 51 hadů se podařilo zachránit. Spolek záhajil některé kroky ke zlepšení situace – oslovování lidí na stezce, informování veřejnosti pomocí medií, instalování informačních cedulí.

JAK MŮŽETE POMOCI VY?

  • Dbejte zvýšené opatrnosti při pohybu na stezce u řeky
  • Informujte o výskytu užovky podplamaté ostatní
  • Uvidíte-li na cestě či silnici hada, pomozte mu tento úsek překonat (na jaře směrem k vodě)
  • Můžete dobrovolně posílit hadí hlídky, napište na spolek@spolekprohusinec.cz

 

DĚKUJEME.

Více informaci na odkazech níže:

volny-cas/spolky-a-zajmova-cinnost/spolek-pro-ochranu-prirody-a-krajiny-obce-husinec/

https://www.spolekprohusinec.cz/

PREZENTACE_UŽOVKA_PODPLAMATÁ_MAXMILIAN_KOCUR_3.A (49.27 MB)

Značka - pozor, užovky!

Informační cedule o užovkách u řeky VltavyAktualizace: 19. 4. 2021


Vegetace dolního Povltaví

Úvod

Ráz krajiny kolem nás byl během dlouhého vývoje tvořen řekou Vltavou. Vltava protékající tímto územím, zhruba ještě před ¾ milionem let, zde tekla jako rovinná řeka, připomínající současné středočeské Labe. Později Vltava hluboko zařízla své koryto a vytvořila tak údolí s příkrými skalními srázy, dosahující výšky 200-250 m.

Na skalních stupních ve štěrbinách, na skalních plošinách a na travnatých svazích vesměs exponovaných k jihu, jihovýchodu, jihozápadu a východu se usídlily porosty teplomilné stepní vegetace, někde i v bezprostřední blízkosti polních kultur.

Řežský meandr tvořený řekou Vltavou

Historie území

Jedná se o území, do kterého od pradávna zasahoval člověk. Již od počátku 5. tisíciletí před n. l. byla tato krajina souvisle osídlena. Jednalo se o hradiště s význačnou řivnáčskou kulturou. Obyvatelé hradišť byli zemědělci, kteří mýtili les pro pěstování zemědělských plodin a pastevectví. Kolem hradišť udržovali navíc stráně bez lesa z obranných důvodů. Takto vznikala vhodná stanoviště pro šíření teplomilných rostlin stepního charakteru.

Intenzita zemědělství vzrůstala úměrně s počtem obyvatel a i velmi příkré skály byly využity pro pastvu ovcí a koz. To vedlo k devastaci svahů, zrychlení eroze a podnítilo snahy o nové zalesnění prudkých svahů. Na konci 19. století se jako jediná dřevina osvědčil trnovník akát (u nás nepůvodní, pocházející ze S. Ameriky), který byl vysázen po celém vltavském údolí a bočních údolích. Akát se intenzívně šíří a zcela vytlačuje původní rostlinné druhy. Podobné negativní důsledky měla i výsadba borovice černé a třešně mahalebky. Vegetaci ovlivnilo i zakládání vinic v XV. až XVII. století. Vinice se týkají především území Troje, kde se jejich zásluhou šířily teplomilné plevele.

Do 50. let zde přežívaly drobné zemědělské usedlosti, po zrušení pastvy docházelo k zarůstání pastvin náletovými křovinami (husté porosty trnek a bezu). V dnešní době je celá řada opuštěných lomů, z nichž některé slouží jako skládky. Největším zásahem do krajiny je kamenolom mezi obcemi Husinec a Klecánky. Značný negativní vliv měla i výstavba ÚJV, která narušila a znepřístupnila malebnou část údolí. Na levém břehu bylo údolí narušeno především železnicí Praha-Kralupy, při jejíž výstavbě byly velké části skal odstřeleny. A v poslední době narušuje vzhled údolí také skládka v Úholičkách Přesto si však údolí stále zachovává vzhled poměrně hlubokého a skalnatého kaňonu.

Pro celou oblast dolního Povltaví je charakteristické teplé a suché léto. Na skalních výchozech a velmi mělkých půdách je přirozený výskyt teplomilné stepní vegetace, na hlubších půdách, na ně pak navazují lesostepi přecházející v lesní porosty.

Skladba rostlinných společenstev se liší s postupem od holé skály k místům se stále hlubší vrstvou půdy. Jsou druhy, jako například ostřice nízká, které rostou v mělkých půdách, aniž by svými kořeny narušovaly skalnatý podklad. Naopak existují druhy, které mají bohatý kořenový systém, který postupně rozrušuje skálu ve skalních štěrbinách a přispívá k erozi skal (tařice skalní).

Konkrétní  lokality

  • Levý břeh Vltavy

Botanicky nejvýznamnější částí je území Tichého údolí, Roztockého háje a Sedleckých skal. Plocha území je 185 ha. Tuto plochu tvoří část pražské plošiny s nejvyšší nadmořskou výškou na Kozích hřbetech (300 m n. m.) Území patři do přírodní rezervace Roztocký háj – Tiché údolí. Vegetace je rozmanitá, počínaje přirozenými a polo přirozenými společenstvy skal, skalních stepí, vřesovišť přes teplomilné křoviny, louky, k lesním společenstvům doubrav a dubobřezin, k druhotným lesním porostům, sadů, polím a plevelným společenstvům v opuštěných lomech pískovnách.

Rostliny skalních stepí rostou na skalních stěnách a prudkých svazích, jsou zastoupeny druhy jako např. tařice skalní, kostřava přitvrdí, česnek horský, rozchodník bílý, rozchodník prudký, tařice horská, mochna písečná, sesel šedý a další. V místech skalních rýh se vyskytuje velmi vzácně kakost krvavý. Na místech bývalých pastvin pan nacházíme vřes obecný.

Značnou část celého území zaujímají teplomilné křoviny tvořené druhy: růže šípková, třešeň mahalebka, třešeň ptačí, hloh, trnka, skalník, jasan ztepilý, bez černý, krušina olšová, akát atd. Na svazích Kozích hřbetů rostou chudé březové porosty s vřesem obecným, metlicí, jeřábem obecným, topolem osikou, dubem letním, jetelem horským, válečkou prapořitou, zvonkem okrouhlistým, tužebníkem obecným atd. Na hlubších půdách v místech náplavů a starých říčních teras najdeme pastviny s válečkou prapořitou. Jihovýchodní svah Roztockého háje je v místech, kde se uložily vrstvy spraše tvořen dubohabrovým lesem. Bylinné patro je velmi chudé, dominuje zde lipnice hajní a kolonie konvalinky vonné. Řídce se vyskytuje sasanka hajní, kokořík mnohokvětý, byka hajní. Z dřevin najdeme dub letní, lípu srdčitou, habr a ostružiník. Nepůvodní dřeviny v celé oblasti tvoří monokultury borovice černé, akátové a smrkové porosty, modříny. Všechny tyto porosty negativně ovlivnily vegetaci, jejich bylinné patro je velmi chudé, s bohatým výskytem nepůvodní netýkavky malokvěté. Neofyt, který se v 18. století rozšířil do Evropy z teplejší Asie.

  • Pravý břeh Vltavy

Na pravém břehu Vltavy se nacházejí jednotlivá chráněná území, mající různou botanickou hodnotu. Botanická hodnota je dána druhovou rozmanitostí, která závisí mimo jiné na podloží, na kterém rostliny rostou. Bohatá druhová rozmanitost se nachází na vápencích a horninách bohatých na vápenec, naopak na břidlicích a buližníku je druhů méně. Klasické vápence na tomto území nejsou, ale jsou zde spility. Spility jsou vyvřeliny s vysokým obsahem vápence, největší spilitová žíla se nachází ve Větrušických roklích a Podhoří, menší pak na Zámcích.

Přírodní památka JABLOŇKA

Území je tvořeno strmým skalním svahem, orientace svahu je jižní, proto zde rostou teplomilné rostliny. Z chráněných druhů se tu nachází: tařice skalní, bělozářka liliovitá, koniklec luční, oman německý, pelyněk pontický.

Přírodní památka HAVRÁNKA

Území má několik propojených částí, geologický podklad tvoří břidlice, na některých místech vystupují buližníky, do vrcholových částí zasahují písky a písčité štěrky teras Vltavy. Pro území je nejvýznačnější porost vřesu. Z chráněných druhů zde můžeme najít: kozinec dánský.

Přírodní památka SALABKA

Malé území tvořené břidlicemi a buližníky. Chráněné druhy tu nerostou, zajímavým druhem je vřes obecný.

Přírodní rezervace PODHOŘÍ

Území tvoří skalní srázy, výška skal dosahuje až 100 m, sklon svahů je místy téměř kolmý. Skály leží v návětří převládajícího západního proudění. Roste zde mnoho chráněných druhů např.: tařice skalní, bělozářka liliovitá, bělozářka větvitá, plamének přímý, třemdava bílá, křivatec český, koniklec luční, kavyl Ivanův.

Přírodní památka BOHNICKÉ ÚDOLÍ

Území je v údolí bohnického potoka, podklad je tvořen břidlicí. Z chráněných druhů je zde: tařice skalní, bělozářka liliovitá, třemdava bílá.

Přírodní památka ZÁMKY

Území je mezi ústím Drahanské rokle a rokle Zámecké horní část byla osídlena Kelty později Slovany. Převýšení skal je 60 m. Geologický podklad tvoří břidlice a spilitová žíla. Z chráněných rostli: koniklec český, tařice skalní, křivatec český, chrpa chlumní, dvojštítek hladkoplodý.

Národní přírodní rezervace VĚTRUŠICKÉ ROKLE

Jedná se o skalnaté srázy, které se nacházejí za ÚJV. Skalní převýšení je 90-100 m nad úrovní Vltavy. Geologický podklad tvoří spility, břidlice a buližníky. Je tu pestrá mozaika skalních stepí, s bohatými společenstvy na spilitech, přes chudá společenstva s ostřavou sivou na břidlicích. Z významných druhů se zde vyskytuje: bělozářka liliovitá, koniklec luční, kakost krvavý, třemdava bílá, ostřice nízká, pěchava vápnomilná, tařice skalní, tařička horská, rozchodník bílý, tolita lékařská, žluťucha menší a další.

I když na území Řeže se nenachází žádná přírodní rezervace, tak i zde můžeme nalézt některé významné a vzácné druhy. Jedná se především o oblasti odkrytých skal v bývalých lomech. Podél pěšiny, která vede z horní Řeže, okolo studánky ke škole, můžeme časně z jara nalézt koniklec luční, křivatec český, ostřici nízkou. Ve stráni nad Husincem je velmi zachovalé společenstvo křivatce českého a na holých skalách roste také tařice skalní a tařička horská.

                                                                                                                                     Mgr. Martina Kožená Svobodová